Velký cimbál

Cimbál ve své prvotní formě patří k nejstarším hudebním nástrojům. Již na starých iránských miniaturách a na asyrských reliefech se objevuje malý lichoběžníkový strunný nástroj, který se rozeznívá dřevěnými tyčinkami nebo trsá.
Arabové dopravili po obchodních cestách tento trapezoidní nástroj do Evropy. Nejstarší znázornění "psalteria" je z roku 1184 v katedrále v Santiagu de Compostela.
V 15. stol. došlo k prvnímu rozkvětu chordofonu hraného dvěma paličkami.
Označení "hackbrett" poprvé v Zurychu r. 1477, "dulce melos" se používalo v Čechách kolem r. 1460. 1450 v Anglii "dulcimer" (až dodnes), 1499 ve Francii "doucemer", "tympanon" až do 17.stol. V Italii 1461 "dulcimelo", "dolcemelo" do konce 16. stol.
V 16. stol. se cimbál nadále používá ve slovanských zemích, v Maďarsku dokonce na královském dvoře.
1649 v Římě "salterio", španělsky "psalterio" - dodnes v Mexiku, trsaný.
V 18. stol. druhý rozkvět cimbálu. Německý virtuos Pantaleon Hebenstreit zdokonalil a zvětsil tento malý nástroj. Roku 1705 se proslavil virtuozním koncertem na dvoře Ludvíka XIV. a dal svému nástroji nové jméno: "Panteleon". Později přešel ke dvoru do Drážďan.
Jeho skladby byly uloženy v Darmstadtu, ale bohužel se nedochovaly, shořely v knihovně v roce 1944. (Dvojkladívkový Pantaleon je vlastně předchůdce "mnohakladívkového" klavíru).
Koncem 18. stol. zhotovil italský salterista Dall' Olio z nástroje v podstatě diatonického účelnějším uspořádáním kobylek nástroj dokonale chromatický.
Venkovský portativní cimbál existoval bez přerušení vedle pozdějšího koncertního nástroje, přežil do 19. století a setrval v taneční hudbě jako důležitý doprovodný nástroj. V Maďarsku se cimbál stal charakteristickým nástrojem cikánských kapel.
1874 Josef Schunda (původem moravský nástrojař Šunda) v Budapešti vylepšil cimbál tím, že ho zvětšil, přidal pedál a postavil na nohy. Géza Allaga redigoval první cimbálovou školu, začal vydávat maďarské lidové písně a vlastní skladby. Cimbál se tak stal v Maďarsku oblíbeným domácím hudebním nástrojem a rozšířil se do lidové hudby i v okolních zemích: v Čechách, na Moravě, na Slovensku, v Rumunsku, Jugoslávii.

První světoznámý maďarský cimbálista Aladar Rácz (1886-1958) hrál na svých četných koncertech poprvé klavírní skladby Bacha, Couperina, Scarlatiho a dalších (- hrál horní osnovu klavírního partu, dolní osnovu - levou ruku - hrála jeho manželka pianistka na klavír) a tím pozvedl cimbál na úroveň koncertního nástroje. Na svých cestách poznal a inspiroval známé skladatele, kteří pak použili cimbál ve svých nových orchestrálních skladbách: na př. Kodály, Bartók, Debussy, Stravinský. Žáci A. Rácze rozvinuli tradice a technické možnosti nástroje a tím zapůsobili na novou generaci skladatelů, kteří začali psát pro cimbál.
V Československu se po r. 1945 hojně zakládaly soubory lidové hudby a tance, pro které se kupovaly maďarské cimbály značky "Bohák" (foto nahoře), později se také vyráběly české cimbály značky "Primas".

Dodnes se hraje na podobné menší nástroje v Persii "santour", v Řecku "sandoury", v Egyptě, v Indii "santur", v Číně " yang-qin", Bělorusko: "cimbaly", Amerika, Anglie: "hammered dulcimer", alpské země: "hackbrett", Rumunsko "tambal".


Tabulatura maďarského cimbálu zn. Schunda. Bohak velký cimbál má chromatický rozsah od velkého C až po a ´´´

 

Čínský cimbál "yangqin"

nahoru