Životopis

Kateřina Zlatníková (koncertní umělkyně) uplatnila ve svých vystoupeních cimbál jako koncertní nástroj , byl totiž dosud považovaný za čistě lidový hudební nástroj.
Posluchači i kritici uznávají pozitivně její umělecký projev doma i v zahraničí.


Narozena v Praze, vyrůstala v umělecké rodině jako třetí dítě.
Měla starší sestru Janu (MUDr. Jana Zlatníková 1929-2002) a bratra Kryštofa (MUDr. Kryštof Zlatník 1927-1963), kteří oba vystudovali medicínu a stali se lékaři.
Matka Marie Zlatníková (nar. 29.1.1901 v Bosancze / Bukovina - zemř.1985 v Praze) byla významná česká akademická sochařka a malířka, otec Ing. Josef Zlatník (1900-1990) byl stavební inženýr.
Matka nejúspěšněji portrétovala své kolegy, umělce, hudební skladatele, hudebníky, vědce (sochy - busty, i z kamene, kresby tužkou).
Také kreslila a malovala děti, i svoje vlastní. Kateřina byla od malička častým modelem. Matka ráda malovala krajiny (venkov, Prahu, Tatry, později Korsiku), kočky, zátiší, květiny, portréty (oleje, pastely, akvarely, kresby tužkou).Ve svém ateliéru pořádala hudební a umělecké společnosti s recitací a hudbou. S Kateřinou chodila na výstavy, koncerty, do divadla.

Malá Kateřina projevila brzy hudební nadání. Od pěti do třinácti let zpívala v Kühnově dětském sboru. Jezdila s ním na zájezdy, vystupovala na mnoha koncertech, i v Národním divadle v deseti operách: na př. Kubelík: Veronika, Dvořák: Jakobín, Kovařovic: Babička, dále Carmen, Bohéma, Piková dáma, Boris Godunov a další.
V 9 letech začala hrát na klavír, v 15 letech na kytaru. Po maturitě na Akademickém gymnasiu v Praze začala studovat na oddělení lidových nástrojů na Pražské konservatoři, jako hlavní nástroj si vybrala cimbál (který předtím neznala) u prof. Alberta Peka, dále zobcovou flétnu (prof. Jar. Horák), kytaru (prof. Štěpán Urban), klavír (prof. Jiránková) a bicí nástroje.
1960 získala 1. cenu ve hře na cimbál v interpretační soutěži vysokých hudebnich škol v Brně.
Potom by bývala chtěla pokračovat ve studiu cimbálu na vysoké škole v Budapešti, ale nebylo jí to povoleno.
1961 absolvovala konservatoř s vyznamenáním.
Cimbál se jí velmi zalíbil, za první výdělek v Laterně magice si koupila maďarský nástroj a hrála na něm nejprve ponejvíce sólově nebo ve Filmovém orchestru v Praze.
Po studiu působila Kateřina Zlatníková v Praze jako sólistka nebo členka symfonických orchestrů na koncertech, účinkovala v řadě rozhlasových a gramofonových nahrávek sólově i se soubory (na př. Pražští madrigalisté), hrála v divadelních orchestrech: Národní divadlo, Karlínské operetní (na pr. Hraběnka Marica).
1959 až 1965 byla členkou Laterny magiky - sdružilo se tam postupně 12 cimbálistů. Zájezdy do Syrie a Egypta.
V letech 1964-67 absolvovala kursy staré hudby v Kolíně nad Rýnem (zobcové flétny u Hans-Martin Linde)
Se zobcovou flétnou absolvovala v Čechách přes 200 koncertů s kytaristou Antonínem Bartošem a s houslistou Karlem Sovíčkem.
Jako virtuozní zobcová flétnistka zorganisovala a hrála Zlatníková četné koncerty barokní komorní hudby v Praze v Městské knihovně a v Klementinu (převážně s "Kvartetem zobcových fléten").
Ve Stuttgartu jsme jí slyšeli později jako partnerku Igora Oistracha v Bachových Braniborských koncertech, s Gerhardem Braunem a s Mnichovským komorním orchestrem.
Od roku 1967 absolvovala kursy Nové hudby v Darmstadtu, kde zaujala svou virtuozní hrou na cimbál a seznámila se s mladými skladateli, kteří pro ní začali psát nové skladby pro cimbál.
Dvakrát jela sama autem s cimbálem z Prahy do Rotterdamu (900 km jedna cesta) na soutěž interpretů nové hudby. Musela se prosadit jako sólistka oproti souborům. Poprvé si po té namáhavé cestě zahrála jen jednou, po druhé skončila na 4. místě, nedostala ani čestné uznání.
1967
hrála poprvé v německém rozhlase v Baden-Badenu (sólové nahrávky a Cellokoncert Bernda Aloise Zimmermanna), totéž hrála v Kolíně nad Rýnem (nahrávka na desku).
V říjnu 1968 hrála poprvé na festivalu v Donaueschingenu s Musicou Vivou Pragensis (m.j. Kopelent: Zátiší, Stravinský: Ragtime).
1969
se uskutečnily první rozhlasové nahrávky ve Stuttgartu (Hába, Reiner a další). Nástroj musela vždy vzít s sebou v autě.
V Praze byla K. Zlatníková zaměstnaná u Pražských madrigalistů (hrála na zobcové flétny a na další staré nástroje z Národního musea), společně s nimi jezdila i na zahraniční koncertní zájezdy. Vedle toho ale hrála dál sólově na cimbál. Když měla 1969 vystoupit s orchestrem v Hamburku (Zimmermann: Celokonzert), pan dirigent Venhoda jí nechtěl cestu povolit, ačkoliv jí to předem slíbil. Když přesto odjela, dostala okamžitou výpověd. A tak potom neměla v Praze žádné další pevné zaměstnání.

V roce 1970 přesídlila do Stuttgartu, kde začala učit na kytaru na hudební škole. Od té doby spolupracuje jako sólistka nebo v orchestrálních cimbálových partiích se soubory a význačnými orchestry v Německu (symfonické, rozhlasové i operní), ve Švýcarsku, Italii, Belgii, Holandsku, Francii, Rakousku, Švédsku a Finsku (m.j. filharmonické a symfonické orchestry ve Vídni, Berlíně, Milánská Scala, RAI Roma, Benátky, BRT Brüssel (Bartók, Kopelent: cimbálový koncert), RTL, Orchestre de Paris (Stockhausen, Boulez) a je nejžádanější cimbálistkou v Německu.
1972 nejdelší koncertní cesta: sama jela autem s cimbálem do Stockholmu (1500 km + lodí). Hrála tam cimbálový part ve violoncelovém koncertě B. A. Zimmermanna.

9.1.
1980 se jí narodil syn Kryštof. V prvních šesti měsících jeho života s ním najezdila autem na koncerty více než 8.000 km. První sólový koncert byl v březnu 1980 v Mnichově (Lehmbachhaus), v dubnu 1980 hrála poprvé ve Wittenu na festivalu "Dny nové hudby" (Vostřák: Hieroglyfy). Další koncerty: Stravinský (Ragtime) ve Florencii, v Miláně (5x), v Luganu, ve Vídni, Bartók (II. houslová rapsodie) v Bruselu a j. Na koncertní cesty brala i nadále dítě vždy sebou, bylo velmi hodné, hrálo si a poslouchalo hudbu.
1982 a 1983 dvakrát společně na dvoutýdenní koncertní cestě v Janově (Genua), hrála Stravinského "Renard" (Lišák) - zkoušky a několik představení bylo v divadle "Margherita".

K. Zlatníková se věnuje všestranné interpretaci staré i nové hudby na různých nástrojích (také sbírá menší strunné nástroje typu cimbálu), nejvíce si ale oblíbila velký ("maďarský") cimbál. Překvapivé zvukové a výrazové možnosti její hry na cimbál inspirovaly řadu současných skladatelů k původním skladbám pro tento nástroj, které umělkyni věnovali.
Skladby premiéruje s velkým zanícením na svých sólových nebo komorních koncertech, či vystoupeních v rozhlase nebo v televizi.
První sólovou skladbu pro ní napsal Alois Hába, poté co jej matka Marie Zlatníková portrétovala v roce 1959. S pražskými skladateli, kteří jí věnovali další skladby, se seznámila na svých vystoupeních na matčiných výstavách, ve Svazu skladatelů, na konservatoři. V Německu vznikly další skladby, do dnes přes 70, takže na svých koncertech hraje Zlatníková téměř výlučně sklaby pro ní napsané a jí věnované.
1972-1982 založila a hrála v souboru "Scelto duo" s Willy Freivogelem (flétna), od r. 1984 se Štěpánem Žilkou (flétna), od r. 1988 s houslovou virtuoskou Jenny Abel, od r. 1997 s maďarským pianistou Tiborem Dimethem. Následovaly další programy s harfou a s recitací.
Komponuje také sama pro cimbál, na pr. Vzpomínka na matku, Meditace 2000, dále computerové a elektroakustické skladby ve studiu Daniela Brožáka.
Skladby pro cimbál, jí věnované, začala vydávat ve vlastním nakladatelství "Cymbal-Edition Stuttgart".
Výběr z těchto jí dedikovaných cimbálových skladeb vydává od roku 2000 na pěti CD v edici PODIUM Karlsruhe.

Pedagogicky působila již v Praze (kytara), potom na hudební škole ve Stuttgartu (1970-75).
1975-2004 působila na SMTT (Schule für Musik, Theater und Tanz) v Sindelfingen, kde učila hře na kytaru, klavír, keyboard, hackbrett, cimbál a zobcové flétny.
Je členkou Künstlergilde v Esslingen, NSR. V roce 1994 tam byla vyznamenána interpretační cenou J.V.Stamice za svojí hru na cimbál.

V listopadu 1991 se zúčastnila 1. světového kongresu cimbálistů v Pécsi a stala se zakládající členkou Světového sdružení cimbálistů ("Cimbalom World Association") v Budapešti. Premiérovala tam k této příležitosti komponovanou skladbu Georga Lawalla "Anderseits."
Druhého kongresu se Zlatníková zúčastnila v říjnu1993 v Brně.
V květnu 1995 hrála na 1.mezinárodním Festivalu cimbálu ve Valašském Meziříčí.
Na 3.kongresu CWA v Bratislavě 1995 zahrála svojí novou elektronickou skladbu s cimbálem Krajina, dále Povídky Markuse Lehmanna se smyčcovým orchestrem.
2001 representovala Německo na 6. kongresu ve Lvově (Ukrajina), na koncertě zahrála svoje nové skladby a skladby Alberta Peka.
2003 se zúčastnila 7. kongresu CWA v Appenzellu (Švýcarsko), zahrála tam svojí novou skladbu Melancholie.

14.-18. 10. 2005 se zúčastnila 8. kongresu CWA v Pekingu (China). Zahrála tam na koncertě dvě nové skladby:
Tomáš Svoboda: "Toccata" pro Dulcimer a Peter Weirauch (Berlin): "Polytrans" pro elektronickou hudbu a cimbál, společně s hráčem Yangqinu Bryan Lai. Také tam nabízela svoje noty a CD.
V říjnu 2007 se světoví cimbálisti sejdou v Německu v Oberammergau. Nové skladby pro housle a cimbál (Kopelent, Bartoň, Zlatníková, Kurtág, Otfried Büsing-premiéra) tam zahraje Zlatníková na koncertě s pražskou houslistkou Annou Veverkovou.

V únoru 2005 hrála úspěšně v USA (na vypůjčeném cimbále z Bohemien Beergarden v New Yorku), nedaleko Bostonu v Hanoveru, s Dartmouth Symphony Orchestra v Kodály: Háry János Suite.

V červenci 2005 uspořádala K.Zlatníková vzpomínkovou výstavu soch a obrazů matky Marie Zlatníkové (k 20. výročí úmrtí) v Mníšku pod Brdy. Vydala k této příležitosti 22 různých pohlednic obrazů a knížku Marie Zlatníková: Básně z let 1943-44. Každou sobotu uspořádala jiný koncert, kde hrála s kolegy a kolegyněmi na cimbál (program uveden v "Aktuelle Konzerte").

Záliby kromě hudby: móda - šití (hlavně koncertních) šatů, sport (lyžování, jízda na kole), cestování.

nahoru